Druhý den jsme spali u mě v chatce na zahradě. Když jsme se pomilovali a po chvilce povídání šli spát, Monika dostala nějaký záchvat, vypadal jako epileptický, ale to by při tom nemluvila ze spaní. Snažil jsem se jí vzbudit, ale nešlo to. Tak jsem jí aspoň pevně tiskl k sobě a doufal, že to brzy přejde. Po dvaceti minutách když už jsem chtěl volat záchranku, tak se konečně probrala.
A to byla asi předzvěst konce těch krásných bezstarostných časů...
Včera když jsme se u ní doma zase tulili... najednou... ajta krajta... ve dveřích Dušan... její muž. Klasika. Normálně pracuje celý týden v Německu, ale přijel dřív... Monika v kalhotkách... „Můžeš mi říct proč mi nebereš telef...?“ A pak viděl mě !
„Tak tohle se tady děje když tu nejsem !!!“ Následoval výbuch vzteku... nejdřív začal rozbíjet co mu přišlo pod ruku, pak chytil mě pod krkem... „Vypadni ale hned !!!“ Vzal jsem si klíče, cigára, zbytek piva a šel jsem.
Akorát jsem tam zapomněl kartáček na zuby. Tam doufám až ho najde, že mi ho poctivě vrátí.